Plácání slámy

Uznávám, když se v polovině předchozího roku začaly po internetu trousit informace, že Google chystá představení vlastní herní streamovací platformy, nechávalo mě to vcelku klidným. Částečnou vinu na tom mělo to, že mi pod stolem trůnil herní počítač a tak jsem pro podobné služby nebyl cílový zákazník. Návaly radosti navíc tlumily neblahé zkušenosti s podobnými platformami v minulosti. Kromě Steam Linku a Moonlightu, kde hru streamujete z počítače na lokální síti byl vždy problém s latencí a propustností internetové sítě. Nicméně ruku na srdce. Streamovat hru z počítače ve vedlejší místnosti na malý třiníctipalcový noťas do obýváku prostě nedává smysl. Trpí tím ergonomie, pohodlí (herní židle je prostě herní židle) i hratelnost (noťas se na nohou všelijak hýbe, posouvá a zahřívá se).

Jestli by tedy něco dávalo smysl, byla by to služba, která by umožnila hrát lidem, kteří herní počítač nemají. A byť krčit se u malého monitoru není zrovna výhra, hra je hra a streamovanému koni na zuby nehleď! A co čert nechtěl (a popravdě ani já ne), podobným člověkem jsem se stal také. Stačilo se přestěhovat. Rázem nebylo několik měsíců místo, kam herní počítač umístit. Stěží se našlo místo pro noťas. Ultrabook, který jsem v jednom kuse obhajoval před kamarády s nadupanými herními mašinami s tím, že přeci na noťasu nikdy hrát nebudu. A ejhle. Chybělo mi to. Ne moc, ale stále jsem měl chuť si občas s kamarády skočit “na jednu”.

Jenže v té době byla Stadia v plenkách. Alternativ, které by rozumně fungovaly v ČR nebylo mnoho. Respektivě byly dvě. GeForce Now a Parsec. Obě umožňují hraní her z vlastní knihovny, takže platíte jen za výkon virtuální mašiny běžící někde v cloudu. Nevím, jestli šlo o špatnou kompatibilitu s mým noťasem, špatné povětrnostní podmínkami nebo čistě a jasně pouze mým internetovým spojením (50Mbit, nicméně po WiFi z pochybného routeru od O2). Ale hraní se mé zkušenosti říkat nedalo. Šlo spíše o náhodně zobrazované snímky ze hry. Víc než vlastní hru jsem viděl okno s informací, že mé připojení není dostatečně stabilní. Ani naprosto otřesné a předpotopní rozlišení 1024x726 mi nepomohlo.

A tak jsem si řekl, že mi není přáno a raději volný čas zabíjel jinak, nicméně stejně produktivně.

Seznámení

Dnes je situace jiná. Místo na počítač mám a noťas opět slouží tomu, čemu má. Jako přenosné pracovní zařízení, které mi nezkřiví záda jak serpentiny na Grossglockner.

I tak mi informace o tom, že Stadia je dostupná nově i u nás, udělala radost. Navíc to není tak často, kdy z úst zahraničních YouTuberů (v mém případě to byl Linus) zazní sousloví “Czech Republic” :) Jestli někdo má zdroje a know-how na rozjetí streamování ve velkém, je to Google. Servery má po celém světě, streamovat viditelně umí a peněz má také dost.

Chyba pokud nepoužíváte Google Chrome
Bez Google Chrome to nepůjde

Hned na úvodní stránce mě přivítala zpráva, ať hodím Firefox do starého železa a stáhnu si nejúžasňoulinkatější prohlížeč na světě Chrome. Ok, od Google bych snad ani nic jiného nečekal. Alespoň bych ale rád předem věděl, jaké hry jsou dostupné, kolik stojí atd.

Inu co mi zbývalo. Chrome jsem nainstaloval, přihlásil se do Stadia, zadal kreditku od Revolutu, na které mám 12Kč na rohlíky a šup do … Ne do hry, ale seznamu ochrany soukromí, kde jsem si mohl naklikat, které informace o mě mohou ostatní hráči vidět. To rozhodně od Google kvituju (y).

Nastavení soukromí
Část nastavení soukromí herního účtu

A konečně do knihovny. Díky aktuální akci, kdy máte premiový účet na měsíc zdarma máte bez placení přístup asi k třicítce her. Jasně, jsou to spíš hříčky a starší hry. Nic, z čeho byste si sedli na zadek. Ale na vyzkoušení jak platforma funguje a hlavně jestli to váš internet utáhne, dostačující. Mezi známějšími (aka znal jsem je) hrami byly například:

  • Hitman 2
  • Supershot
  • Orcs Must Die! 3
  • Sniper Elite 4
  • PUBG

Samotné spuštění hry bych přirovnal ke spuštění videa na YouTube. Kliknete na tlačítko play, prohlížeč se přepne do celé obrazovky a už frčíte. Zase je tu malé “ale” s nutností odklikat tři - čtyři okna se souhlasem sdílení informací s vývojáři.

Kvalita videa a latence

Analogie s videem zde nekončí. Stejně jako při streamování videa se kvalita obrazu automaticky upravuje podle rychlosti internetu. Na rozdíl od výše zmiňovaných alternativ, které se kompletně zasekly a přerušovaly s neustálým upozorněním na nekvalitní spojení, se Stadií stále hrajete. Jasně, obraz sice vypadá, jako točený na mobil, ale u casual her, které jsem měl možnost v rámci účtu zdarma zkusit, to nevadilo. Zrnění mě rušilo mnohem méně, než jsem si původně myslel. Asi jde o zvyk :)

Horší to je s latencí. Jedna z prvních her, kterou jsem zkoušel byla Dead by Daylight (protože jsem si jí spletl s Dying Light). Ta často používá quick time eventů, kdy musíte ve správný čas kliknout na mezerník, aby vaše prováděná akce uspěla.

{{ figure src=“QuickTimeEvent.jpg” caption=“Quick time event v Dead by Daylight Zdroj: https://www.youtube.com/watch?v=Y41PoHOlBqg" alt=“Quick time event” position=“center” }}

A protože se nechci přiznávat k tomu, jak jsem levej, řeknu, že za to může latence. Je to fakt těžký! Trefit se do povolené oblasti se mi podařilo jen několikrát, kdy jsem úmyslně stiskl mezerník s předstihem.

Na druhou stranu se ale hodí říct, že ne každá hra se chová stejně. Další hra v pořadí - Hitman 2 - byla úplně v pořádku. Nepozoroval jsem zrnění, snižování kvality ani latenci. Těžko říct, jestli soused akorát přestal stahovat nahotinky, nebo je tak propastný rozdíl mezi jednotlivými tituly. Těch je mimochodem ve Stadii necelých 160. Mezi nimi i ty nejnovější - Cyberpunk 2077, Assassin’s Creed Valhalla či Dirt 5.

Cena

Nízká měsíční cena (250kč) je ale vyvážena cenou titulů. Zatímco například Red Dead Redemption seženete běžně kolem tisícovky, na Stadii za ní dáta šestnáct stovek. A podobné je to i s ostatními hrami. Jemná pachuť je dál umocněná neuvěřitelnou nepřehledností obchodu.

Nepřehledný obchod
Obchod je enormně nepřehledný

Dlaždice s hrami jsou obrovské a na obrazovku se tak často vejdou tři, možná čtyři. Hry nejde vyhledávat ani rozumně třídit podle kategorií. Takže nakonec skončíte s tím, že budete scrollovat dlouhým seznamem všech her a hledat, která hra vás osloví. Google UI prostě moc neumí :(

Slovo na závěr

Stadia je super projekt, který má určitě potenciál získat spoustu (hlavně casual) hráčů. Stále ale platí, že abyste si hru užili, je potřeba mít kvalitní internet, ideálně být připojeni drátem (nebo mít lepší router) a asi i trochu štěstí na stabilitu spojení. Nenáročné hry, které budou k internetu tolerantnější si často zahrajete i na stařičkém noťasu a AAA střílečku si prostě s občasným zrněním a latencí neužijete.